Hinduisté velmi přispívají ke zlepšení společnosti kdekoli na světě, kde žijí, dokonce i když tvoří jen zlomek místní populace. Přestože čítají méně než 1% populace USA, hinduisté jsou vedoucími mnoha korporací a patří mezi nejvzdělanější skupinu s nejvyššími příjmy. Také jsou hodnoceni jako jedni z nejšťastnějších lidí na světě a jejich prosperující komunity mají nejnižší míru spáchaných trestných činů. 48% amerických hinduistů má postgraduální titul a 48% amerických hinduistů má příjem domácnosti ve výši 100 000 USD nebo více, 70% má minimálně 75 000 USD.
Doslova tisíce obrovských kamenných chrámů, vědeckých ekosystémů osvícení, stále ještě existuje po Indii, dokonce i dnes. Youtube Kanál Phenomenal Travel Videos ukazuje, že i jakékoli náhodné malé město bude domovem toho, co bylo kdysi velkým ekosystémem osvícení. Ve videu vidíme sochy Gopuramu, jejichž významu stále ještě nerozumíme. Zdá se, že postavy používají kapesní hodinky. Tolik tajemství je ve starověkých chrámech, které se nacházejí v každém malém místě hinduistické civilizace.
My hinduisté usínáme na vavřínech s myšlenkou „Sanatana Hindu Dharma nemůže být zničena“. Je to pošetilá myšlenka. I když se podíváme do doby před pouhými 200 lety, od Ghandaháru po Kambodžu vzkvétaly tyto civilizace před 1000 lety, ale ještě před 200 lety byla Sanatana Hindu Dharma od Ghandaháru až po Kambodžu praktikována jako životní styl. Nyní to není ani od Kanyakumari do Kašmíru. Kanyakumari je přemoženo konverzemi, Kašmír je také zničen. Teď je to jen z Arakkonam do Varanasi. Pochopte, jak jsme se scvrkli. Nežijte s představou, že Sanatana Hindu Dharma je nedotknutelná. – Kailaasa.org
Prohlášení jako “Sanatana Hindu Dharma je věčná”, byla použita anti-hinduistickými silami k tomu, aby hinduisty uspala. Hinduismus může být věčný, ale může vymizet z geografie. Hinduismus byl ještě nedávno státním náboženstvím 56 národů. Země, jako jsou Kandhahar (Afghánistán), Sindh (Pákistán), Barma, Kambodža, Malajsie, Kerala, Tamil Nadu, Kašmír, Bangladéš a Indonésie, které byly všechny ještě nedávno hinduistickými zeměmi, o něj nyní zcela přišly. Od slavných časů, kdy bylo 56 národů, 200 států, 17000 provincií a 10000 sampradhay, které se skládaly z 85% populace, jsme v roce 2017 dospěli k situaci, kdy neexistuje ani jediný stát, který praktikuje hinduismus jako státní náboženství a který by ochraňoval zájmy hinduistů. Méně než 15% obyvatel se dnes označuje za hinduisty a ještě méně jich hinduismus praktikuje.
V Sanatana Hindu Dharmě není ztráta země rovna ztrátě nějakého majetku. Když je ztracena země, spolu s ní zmizí i všechna svatá písma, všechny tradice, všechny kněžské řády a celý ekosystém osvícení spojený s tím místem. Když byly ztraceny země Multani Madi (současný Pákistán), samotné ústředí Atal Akhady – nejstarší zaznamenané hinduistické organizace, byla spolu s ní ztracena i Ganapati Sampradaya.
Sharada Peetha založená Shankaracharyou v Kašmíru byla původní Sarvajnapeethou (nejvyšším sídlem Sanatana Hidnu Dharmy) a centrem Shankaracharya organizací. Dnes je tato Moolamnaya Peetha ztracena a v Indii zůstaly jen její pobočky, přičemž samotná paměť Moolamnaya Peethy je postupně vymazávána. Pro Sanatana Hindu Dharmu je velikost ztracených zemí ekvivalentem počtu Sampradayas, které byly ztraceny. Byli jsme zredukování z více než 10.000 prosperujících Sampradayas na současných méně než 200 přežívajících.
Kde může mít hinduismus náboženskou, sociální a politickou legitimitu? Kde mohou být zbývající zdrojová svatá písma udržována živá? A kde mohou být prožívána jako zkušenost?
V hinduismu probíhala velká rivalita, mnoho bylo ztraceno, všichni se všemi bojovali. Potřebujeme, aby na planetě Zemi duchovní legitimita Sanatana Hindu Dharmy žila. Alespoň pár tisíc dětí, které manifestují duchovní schopností a vyjadřují pravdy Shaster. Zastavit rivalitu, vytvořit bytosti, které manifestují duchovní vědy a schopnosti a iniciují ostatní do téhož. Nastal čas ochraňovat Sanatana Hindu Dharmu a vědu vytváření žijících osvícených bytostí.
Udržujte svou duchovní legitimitu, sociální legitimitu, náboženskou legitimitu, ekonomickou legitimitu, literární legitimitu, legitimitu vzdělávání, justiční legitimitu, a především politickou legitimitu, živou.
Uskutečnění avatara v dnešní době je tu pro udržení všeho z této Sanatana Hindu Dharmy aktivního, oživeného.
Současné „dokazování existence“ v moderní vědě je omezeno jen na to, co může být vnímáno našimi pěti smysly. Je třeba zaměřit pozornost vědecké komunity na studování nemateriálního dění a supervědomé existence. Když zaměříme svoji pozornost na nehmotnou existenci a fenomény, supervědomou existenci a fenomény, snadno pochopíme celou hinduistickou literaturu „itihasa“ (historii), tradiční hinduistická zdrojová svatá písma, shruthi (slyšené), smrti (pamatované), historické záznamy, záznamy kosmologických objevů, záznamy úžasného zdroje poznání. Nyní nastal čas, kdy Sanatana Hindu Dharma, kosmická ústava, potřebuje duchovní legitimitu, sociální legitimitu, ekonomickou legitimitu, kulturní legitimitu, justiční legitimitu, a především politickou legitimitu.
V dobách Mahabharatu bylo 56 národů, 200 států, 1700 provincií, kde byl hinduismus praktikovaným státním náboženstvím. Za posledních 2000 let jsme kvůli nepřetržitému pronásledování, teroristickým a brutálním útokům postupně přišli o území všech 56 národů, 200 států, 1700 provincií. O poslední národ přišel hinduismus v Nepálu v roce 2007. Protože hinduismus ztratil politickou legitimitu, všechna svatá písma začala být ničena a likvidována. Neexistuje ani jediné místo, kde by původní svatá písma Sanatana Hindu Dharmy mohla být bezpečně uložena. Vypálení Nalandy a dalších knihoven je zničil. Před 200 lety měl hinduismus 100 milionů svatých písem, nyní jich zbývá jen 20 milionů.
Vypalování knihoven doslova zapříčinilo ztrátu legitimity hinduismu. Neexistuje ani jediná země, kde by byl hinduistický vzdělávací systém zákonný. 1. června 1891 byla zapálena knihovna v Jaffně s 97000 rukopisy. Hinduisté možná postavili tisíce chrámů, ale neexistuje jediné místo, kde má Sanatana Hindu Dharma politickou svobodu a kde by byly autentické školy Gurukul, kde se děti mohou učit, praktikovat, žít a vyjadřovat všechny schopnosti védské tradice. Hinduistický vzdělávací systém není nikde brán jako zákonný. Myšleno prožitkový, nejen ve formě knihy.
Existuje někdo, kdo manifestuje duchovní vědu? Pokud existuje Vimanika shastra, manifestuje ji někdo? Dokáže někdo zvednout stroje do vzduchu a způsobit, aby létaly? A zajistit, aby druzí manifestovali tuto vědu jako vzdělávací systém?
Inkarnace je potřeba, aby toto v posledním okamžiku uskutečnila, než bude tato věda navždy ztracena. Inkarnace je potřeba okamžitě.
Sanatana Hindu Dharma je jediná tradícia, ktorá sa vyvinula, aby sa šírila prostredníctvom darovania osvietenia a vedomého prelomu svojím blížnym. Žiadna iná tradícia nie je schopná začleniť všetkých možných bohov, zatiaľ čo poskytuje riešenie vedomej expanzie pre všetkých. Aurangzeb bol šiesty mughalský cisár, ktorý vládol 49 rokov, od 1658 až do jeho smrti v 1707. Predtým než prevzal trón uväznil svojho otca Shah Jahana.
Na výstave usporiadanej FACTmuseums.com, Chattarapati Shivaji Maharaj Múzeum indickej histórie predstavuje „ Aurangzeb, taký aký bol podľa mughalských záznamov.“ Exhibícia obsahuje a je založená na firmanoch, pôvodných dektrétoch v peržštine, ktoré vydal Aurangzeb a ktoré sú zachované v Bikaner múzeu v Rádžastáne v Indii.V roku 1679, ako uvádza FACT Museum, v poslušnosti koránskemu príkazu, Aurangzeb znova uvalil dane Jizyah na hinduistov, a to 2.apríla 1679. Tieto dane boli predtým zrušené cisárom Akbarom v roku 1564. Znovunastolenie daní spôsobilo rozšírený hnev a rozhorčenie medzi hinduistami v krajine.
Keďže všetky ciele náboženského cisára boli smerované k šíreniu zákona islamu a zvrhnutiu praktík neveriacich, vydal rozkazy najvyšším diwani úradníkom, ktorí „ dokým nezaplatia komutačné peniaze (dane Jizyah) s rukou v pokore“, a po dohode s kanonickou tradíciou, dane Jizyah mali byť vyberané od neveriacich z hlavného mesta a provincií. Mnohí čestní učenci tej doby boli menovaní na to, aby vykonávali prácu vyberania daní Jizyah. Ingnorujúc koránsky príkaz o tom, že vojna mala byť vyhlásená všetkým, ktorí nevyznávajú islam: „dokým nezaplatia dane Jizyah z vlastných rúk, budú ponižovaní“, cisár Akbar zrušil túto nespravodlivú daň, uvalenú na hinduistov, a to roku 1564.
Jej znovunastolenie Aurangzebom roku 1679 bol obrovský krok späť, ktorý bol „privítaný“ spontánnymi protestmi ľudí vo všeobecnosti, a to prinútilo Shivaji Maharaja napísať svoj slávny list, v ktorom vytýka netolerantnému a pobláznenému cisárovi to, že robí rozdiely medzi svojimi podriadenými na základe náboženstva. Bolo pravdepodobné, že tento krok mal priniesť prudký nárast konverzie na islam, najmä z chudobnejších vrstiev, a uzmierenie moslimov vo všeobecnosti, hlavne tých, ktorí boli vzdelaní. Masívna pokojná demonštrácia proti tejto dani, ktorá sa konala v Dillí bola nemilosrdne rozdrvená. Táto nenávidená daň zahŕňala veľké ekonomické zaťaženie pre obrovský počet chudobných hinduistov a spôsobila poníženie každému jednému hinduistovi v jednom malom príklade, na to aby si boli vedomí toho, že kedysi veľká tradícia bola zredukovaná a že Sanatana Hindu Dharma musí byť teraz oživená.
Hinduismus (Sanatana Hindu Dharma) je úžasný a ohromný. Počet Mistrů a jejich přispívání je doslova nevyčíslitelný. A navzdory pokračujícím snahám zničit, rozbít a dehonestovat vše, co je hinduistické, za použití proti-hinduistických příběhů, historie zůstává taková, jaká je.
Siddha odkazuje na dokonalé mistry, kteří dosáhli vysokého stupně fyzické i duchovní dokonalosti nebo osvícení. Tradice Siddha je jednou z nejvýznamnějších linií osvícených bytostí, které se rozšířily a přispívají Sanatana Hindu Dharmě. Nadace Anaadi sdílí učení Siddhy Bohanathara, nebo zkráceně Bogara, coby legendárního jihoindického Siddhara, mystika a jogína, který také manifestoval mnoho duchovních schopností.
Většina pochopení života Siddhara Bogara je založena na dvou jeho básních, Janana Sagaram a Saptakandam. Bhogar se narodil v jižní Indii a patřil k linii visvakarmy (zlatých kovářů). Stal se siddhapurushou pod vedením Siddhy Kalanginaathara. Kalanginaathar Siddhar je žákem Siddhy Tirumulara. Ve svém díle Bogar mnohokrát označuje Tirumulara jako svého pra-pra-guru, v tamilštině “pattar”.
Když Bogar popisoval svůj život Pulippanimu (svému žákovi), žekl, že dostal iniciaci neboli deekshu od svého guru Siddhy Kalangunathara, který ho naučil všechny Shastras, Itihasas (velké eposy), jógu a cestu, jak dosáhnout Samadhi.
Naučil se Brahma-Vidya od největšího tamilského proroka a Siddhy Agastya Perumana. Později napsal Boga Shastru, která obsahuje techniky yantry, mantry a tantry. Poté, co se naučil techniky kógy, mantry a tantry, cestoval po celém světě a byl i v Číně.
Výzva, aby navštívil Čínu, přišla od jeho guru Kalangiho, který hledal následovníka, který by tam pokračoval v jeho misi. Navštívil Čínu několikrát a vyučoval tam Siddha vědy, medicínu, jógu a dávnověká umění.
Ve své Saptakandě Bogar odhaluje detaily přípravy různých léků svému žákovi Pullippanimu (takto byl pojmenován, protože se věřilo, že putoval po pralesích na hřbetě psa nebo tygra) a všude citoval svého guru coby autoritu. Pulippani muset být v té době mladý muž, protože je na něj často odkazováno jako na balaka (malý).
Bogar předpověděl, že v následujícím věku, během kali yugy, budou lidské bytosti trpět velkým množstvím chorob. Coby expert v medicíně znal a používal 4448 vzácných bylin a vyrobil 9 jedovatých substancí (Nava Pashanam). Smíchání těchto devíti jedů do jednoho léku vyžaduje ohromné znalosti a dovednosti, aby se dal vytvořit zdrojový lék (jeden lék na všechny choroby).
Siddhar Thirumular také mluví o jednom takovém zdrojovém léku ve své knize Thiru Mandiram. Po konzultaci s Agasthiarem (otcem ayurvédské medicíny) a dalšími siddhary, smíchal Bogar 9 jedů (Nava Pashanam) a vytvořil z nich zdrojový lék v podobě Pána Murugana, který je oslavován a uctíván v chrámu Palani Murugan.
V Ivar Malai připravil Siddha Boganathar směs devíti navapashan, aby vytvořil murthi Pána Pazhaniandavara, uctívaného v Palani. Také se říká, že Siddha Bohanathar byl spojován s Mahavatarem Babajim, jelikož je označován za Jnana Guru Babajiho.
Existuje mnoho různých příběhů z historie a mnoho z nich hanobí úžasnou hinduistickou tradici. Je důležité mít správný kontext. Hinduismus se za posledních 120 milionů let prakticky vytratil kvůli postupným lžím ohledně následování dharmy a v nedávné době kvůli systematickým útokům za účelem jeho zničení.
Je důležité znát pravdu ohledně útoků proti hinduismu, aby byl nastaven správný kontext této skvělé tradice, která byla systematicky ničena.
Jeden příklad z historie, který potřebuje být zveřejněn, je velmi známý systematický útok mnoha moghulských králů, jehož cílem bylo hinduismus zničit. Hinduismus nezaniká proto, že by nebyl pravdivý, nebo proto, že je zkorumpovaný kastami, což je často používané lživé odůvodnění.
Toto je jeden důkaz, jeden malý příklad systematického ničení hinduismu za každou cenu, které se usilovně děje posledních minimálně 1300 let.
MyIndiaMyGlory.com uvádí, že mnoho uznání patří v knihách i médiích Mughalské dynastii, aniž by existoval jediný konkrétní důkaz jejich dobroty, a to jen proto, aby se skryl fakt jejich nenávisti vůči hinduistickým chrámům, univerzitám a vědě.
Následuje neupravený text Jahangirnamy, memoárů syna Akbara Jahangira. Kniha byla přeložena a publikována v roce 1829. Na straně 14 a 15 Jahangir popisuje svůj čin:
„Jsem tady, abych uvedl ve známost, že u města Banaras byl postaven Rajahem Maunem Singhem chrám, který ho stál skoro 3,6 milionů rupií. Hlavní idol v tomto chrámu má na hlavě tiaru nebo pokrývku, která je zdobená klenoty v hodnotě 300 tisíc rupií. Navíc, protože Singh sdružuje a řídí služebníky hlavního idolu, nechal v chrámu instalovat další čtyři vypodobnění tohoto idolu z ryzího zlata, opět každé korunované ve stejném stylu drahými kameny. Víra byla taková, že mrtvý hinduista, pokud byl za života uctívačem, když bude položen před svůj idol, navrátí se zpět k životu.
Jelikož bych v žádném případě nemohl podporovat takovou přetvářku, zaměstnal jsem důvěrného člověka, aby zjistil pravdu a jak jsem právě uvedl, aby bylo odhaleno, že jde o nestydatý podvod. Z tohoto odhalení jsem pak já sám profitoval a dal jsem si jako svůj závazek srovnat tento chrám se zemí, jelikož byl místem takového podvodu. Na tom místě jsem za použití materiálu z ruiny vystavěl ohromnou mešitu, protože samotné jméno islámu bylo v Banarasu zakázáno a s božím požehnáním je to můj design. Dokud budu žít, budu ji plnit skutečnými věřícími.“
Historie je plná důkazů o systematickém ničení náboženských monumentů, plundrování bohatství, extrémním mučení běžných občanů, násilí a zvěrstvech za účelem změny náboženství.
Jahangir ve svých memoárech připouští, že není možné zabít všechny hinduisty z této země, což je fakt, který s hořkostí připustil už jeho otec. Proto si vybral bezpečnou cestu příležitostného zabíjení hinduistů, aby vytvořil zastrašující příklady mučení a krutosti a aby lidé změnili své náboženství ze strachu. Dělal si starosti především s komunitami, které měly znalosti a dovednosti v oblasti umění a ruční výroby. Lidé v pozadí převlečení za historiky tvrdě pracovali na tom, aby hinduistickou historii vymazali.
Nejsou to jen peníze. Ale HINDUISTICKÉ peníze. HINDUISTICKÉ peníze jsou peníze, které vznikají tak, že jsou v souladu s kosmem. Je to Lakshmi. Na rozdíl od současného moderního chápání peněz nepocházejí z braní druhým, ale vznikají tvořením a obohacováním ostatních bytostí a vesmíru. Jedná se o peníze, které přicházejí bez násilí a z prostoru jednoty.
Všechny peníze v současném ekonomickém systému jsou potřísněné krví kvůli základnímu přesvědčení, že vesmír je hra s nulovým součtem. Pokud máte nějaký zisk, pak někdo jiný utrpěl ztrátu. Pokud jste něco vytvořili, bylo to odebráno někde jinde. Ale v hinduismu naši proroci pochopili, že život je hojnost. Lakshmi je živoucí božstvo této hojnosti – pochopení, že člověk nemusí být násilný, aby vytvářel bohatství. Ba právě naopak.
V hinduismu má bohatství dvě formy – Sangha (komunita) Nidhi (bohatství) a Paduma (Lotus) Nidhi (bohatství). Paduma Nidhi pochází z rozkvětu uvnitř – z tvořivosti. Sangha Nidhi pochází z obohacení druhých a z kolektivního vytváření bohatství. Žádná jiná forma bohatství se nepřipouští.
Vláda dnes používá měnu ke kradení peněz od občanů. Tím, že tiskne stále více a více peněz, hodnota stávajících peněz klesá a vládě tak zůstávají peníze, které potřebuje utratit – typicky na vlastní znovuzvolení nebo jiné sobecké cíle. To je důvod, proč mnoho zemí třetího světa dosahuje míry inflace téměř 10%. A brambory stojí 10krát víc než před deseti lety. Všimněte si, jak to kontrastuje s fungováním hinduistických králů. Tím, že se chrámům dávalo stále více zlata, zlato bylo vyřazeno z oběhu, což zvýšilo hodnotu zlata lidí. Zlato je měna, která byla definována Paramashivou. A nabídnutím jej coby daru uctění Paramashivovi jeho hodnota jen vzrostla, nikoli klesla. Každé zlato nabídnuté Venkateshwarovi v Tirupathi způsobilo, že hodnota zlata jen narůstala. To byla velká hinduistická ekonomie. Zatímco naši rišiové a králové pochopili, že bohatství může být neustále vytvářeno z ničeho, zároveň měli i soucit s lidmi, kteří spoléhali na svou uloženou měnu a její hodnotu jim takto navyšovali. Zlato v chrámu lidem neustále připomínalo osvícenou vědu o vytváření bohatství ze svého vlastního já. To je rozdíl mezi hinduistickými penězi a moderními penězi.
Hinduistické peníze jsou peníze vytvořené na základě principů ekonomie, kterou odhalil Paramashiva ve védách, agamách a arthashastře. Paramashiva a jeho potomci hovořili velmi podrobně o ekonomických principech. Paramashiva rozlišuje tři vrstvy ekonomiky:
• V první vrstvě by mělo být cokoli, čemu se nesnižuje hodnota sdílením, dostupné všem zdarma, např. vzdělání, přírodní zdroje atd. Takto je vyrovnán růst jednotlivce a růst společnosti.
• Zadruhé, vše nutné pro každodenní život by mělo být předmětem výměnného obchodu – nebo jinými slovy každodenní prací, např. oblečení, jídlo, přístřeší. To povzbuzuje aktivní životní styl u každého a lidé nemohou využít svého uloženého bohatství, aby druhým vytvořili nedostatek v oblasti základních potřeb.
• V ekonomice Sadashivy vstupuje uložená měna nebo zlato do hry pouze pro jiné zboží, které je pro luxus, zábavu nebo jiným způsobem postradatelné.
Dejte to do kontrastu s kapitalistickou ekonomikou ‘jedné velikosti pro všechny”, která způsobila obrovské nerovnosti a nespravedlnost tím, že nástroje pokroku, jako je vzdělávání a zdravotní péče, jsou extrémně drahé a nejsou cenově dostupné. Také tím, že se každodenní potřeby a luxusní zboží nacházejí ve stejném košíku, podléhají ceny nezbytných věcí obrovským výkyvům, které vedou k chudobě a úmrtím v důsledku hladovění a nedostupnosti zdravotní péče atd. Alternativní, nyní již zaniklé komunistické ekonomiky, které se snažily vyřešit tyto problémy, daly vše do jednoho košíku, ale ohodnotili to zákonnou měnou s nuceným oběhem, což způsobilo další problémy – snad ještě horší než kapitalismus.
Paramashivův systém elegantně řeší oba problémy. Je zároveň extrémně humánní a soucitný, aniž by potlačoval motivaci, inovaci a odměnu a také zajišťuje, že prostředky individuálního rozvoje a investic do budoucích generací budou dostupné bez ohledu na ekonomiku.
Dále se v hinduistickém systému očekává, že lidé na vrcholu hierarchie – brahmini a sanyasíni – budou pracovat pouze z inspirace a nadšení, aby obohatili svět, bez jakéhokoli osobního zájmu. Peníze způsobují, že lidé dělají kompromisy ve své integritě. Pokud dochází ke kompromisům ohledně kosmických pravd, přijde to velmi draho. Proto byli hinduističtí držitelé duchovních pravd – brahmini a sanyasíni, předními experty osvícené hinduistické civilizace – obdařenými poznáním kosmických pravd, kteří žili z dobrovolných příspěvků, žebrání a nikdy je nesměli prodávat nebo jinak vydělat peníze, aby byla jejich čistota zachována a nedošlo ke kompromisům kvůli marketingu. Toto vedení zajistilo, že lidé na vrcholu nevyužívali nepřetržitě systém ve svůj vlastní prospěch – přesně tak, kam to dospělo s dnešním světem, kde máme 1% nejvýše postavených lidí, kteří určují pravidla a vlastní více než 90% moci a bohatství a tento nepoměr se stále zvyšuje.
Hinduisté jsou nejbohatší etnickou menšinou ve všech největších 25 zemích od USA až po Austrálii. Ve všech 25 společenstvích jsou hinduisté tou nejbohatší komunitou. Hinduistické ekonomické principy činí lidskou bytost bohatou. Až do barbarské invaze teroristických skupin jsme byli bohatým národem. Dokonce i po oklamání Mughaly a Brity jsme byli nejbohatším národem světa až do doby před 200 lety. Ale bohužel hinduistické principy a postupy pro vytváření bohatství nejsou v Indii dodržovány, a proto ekonomika země trpí. Země třetího světa, které přijaly moderní ekonomiku, jsou stále chudší. Kdyby se držely původních ekonomických zásad hinduismu, zůstaly by na vrcholu světové ekonomiky. Skutečnost, že hinduisté z Indie tvoří nejbohatší komunitu mimo Indii, je dostatečným důkazem toho, že hinduistické ekonomické principy jsou nejlepší a přímo pomáhají jednotlivcům i celé zemi stát se bohatými.
Federální rezervace Kailaasa organizuje bohatství na těchto principech a postupech tak, aby celý svět mohl být bohatý.