Ekosystém osvícení, který přináší hinduismus, je tím nejstarším a nejlépe fungujícím ekosystémem v historii lidstva. Získejte více informací o různých částech tohoto ekosystému, které jej činí jedinečným a nenahraditelným.
V souvislosti s čímkoli, co civilizace považuje za nejvyšší prožitek, buduje stavby (mrakodrapy, obrovské televizní obrazovky, mnohaproudové dálnice, továrny produkující oblaka smogu, obrovská jatka).
Ať už jsme si toho vědomi nebo ne, mezi lidmi a jejich prostředím probíhá neustálá výměna energie. Lidé žijí a pohybují se v oceánu chaotických energií – pozitivních i negativních. Na jemných úrovních jsou lidé silně ovlivňováni energiemi a myšlenkami ostatních, energiemi prostorů, ve kterých žijí a pracují, zbytkovými energiemi předmětů, kterých se dotýkají a situacemi, jejichž jsou součástí.
Energetická nerovnováha v těle je hlavní příčinou drtivé většiny chorob – od obezity až po nespavost a změny nálad. Ve světě duchovna hledající vždy dostává zpět mnohem víc, než kolik dává: Ramana Maharishi zpívá nádhernou báseň Arunachale, svaté hoře, jež je manifestací Shivy v chrámovém městě Tiruvannamalai v Jižní Indii. Zpívá: „Dal jsem ti sebe a dostal jsem Tebe. Tak kdo je vítěz? Kdo je inteligentnější?“
Když Einstein prohlásil, že e=mc2, že cokoli existuje, je energie, POTVRDIL TÍM to, co védští rišiové prohlásili již před deseti tisíci lety – že cokoli existuje, není nic jiného než energie: „Isha vasyam idam sarvam“ z Isha Vasya upanišád. Sri Ramakrishna hovoří o důležitosti a důvodu, proč jsou chrámy potřeba: „V celém těle krávy koluje mléko, ale nedostaneme se k němu, pokud uděláme otvor na libovolném místě.“ Ačkoli je kosmická energie k dispozici všude, osvícená bytost zná vědu koncentrace této jemné energie do hrubé formy, kterou pak můžeme vnímat a absorbovat jako zdroj uzdravování a jemné duchovní transformace.
V chrámu a v každém jeho aspektu, od velikosti deities (božstev), místností a nádvoří, až po přesný způsob, jak musí být vše uspořádáno a proces instalace božstev do prostoru oltáře … to všechno detailně popsáno v manuálech, které byly vytvořeny před tisíci let. Když oddaný vstoupí do chrámu, vlastně vstupuje do energetické mandaly a stává se součástí tohoto energetického pole.
Starověké chrámy byly centry umění, věd, vzdělávání i životního stylu. Každá aktivita v každé oblasti života, popsaná velkými mudrci, byla vyjádřením osvícení a především samotným prostředkem k jeho dosažení.
Existuje mnoho různých příběhů z historie a mnoho z nich hanobí úžasnou hinduistickou tradici. Je důležité mít správný kontext. Hinduismus se za posledních 120 milionů let prakticky vytratil kvůli postupným lžím ohledně následování dharmy a v nedávné době kvůli systematickým útokům za účelem jeho zničení.
Je důležité znát pravdu ohledně útoků proti hinduismu, aby byl nastaven správný kontext této skvělé tradice, která byla systematicky ničena.
Jeden příklad z historie, který potřebuje být zveřejněn, je velmi známý systematický útok mnoha moghulských králů, jehož cílem bylo hinduismus zničit. Hinduismus nezaniká proto, že by nebyl pravdivý, nebo proto, že je zkorumpovaný kastami, což je často používané lživé odůvodnění.
Toto je jeden důkaz, jeden malý příklad systematického ničení hinduismu za každou cenu, které se usilovně děje posledních minimálně 1300 let.
MyIndiaMyGlory.com uvádí, že mnoho uznání patří v knihách i médiích Mughalské dynastii, aniž by existoval jediný konkrétní důkaz jejich dobroty, a to jen proto, aby se skryl fakt jejich nenávisti vůči hinduistickým chrámům, univerzitám a vědě.
Následuje neupravený text Jahangirnamy, memoárů syna Akbara Jahangira. Kniha byla přeložena a publikována v roce 1829. Na straně 14 a 15 Jahangir popisuje svůj čin:
„Jsem tady, abych uvedl ve známost, že u města Banaras byl postaven Rajahem Maunem Singhem chrám, který ho stál skoro 3,6 milionů rupií. Hlavní idol v tomto chrámu má na hlavě tiaru nebo pokrývku, která je zdobená klenoty v hodnotě 300 tisíc rupií. Navíc, protože Singh sdružuje a řídí služebníky hlavního idolu, nechal v chrámu instalovat další čtyři vypodobnění tohoto idolu z ryzího zlata, opět každé korunované ve stejném stylu drahými kameny. Víra byla taková, že mrtvý hinduista, pokud byl za života uctívačem, když bude položen před svůj idol, navrátí se zpět k životu.
Jelikož bych v žádném případě nemohl podporovat takovou přetvářku, zaměstnal jsem důvěrného člověka, aby zjistil pravdu a jak jsem právě uvedl, aby bylo odhaleno, že jde o nestydatý podvod. Z tohoto odhalení jsem pak já sám profitoval a dal jsem si jako svůj závazek srovnat tento chrám se zemí, jelikož byl místem takového podvodu. Na tom místě jsem za použití materiálu z ruiny vystavěl ohromnou mešitu, protože samotné jméno islámu bylo v Banarasu zakázáno a s božím požehnáním je to můj design. Dokud budu žít, budu ji plnit skutečnými věřícími.“
Historie je plná důkazů o systematickém ničení náboženských monumentů, plundrování bohatství, extrémním mučení běžných občanů, násilí a zvěrstvech za účelem změny náboženství.
Jahangir ve svých memoárech připouští, že není možné zabít všechny hinduisty z této země, což je fakt, který s hořkostí připustil už jeho otec. Proto si vybral bezpečnou cestu příležitostného zabíjení hinduistů, aby vytvořil zastrašující příklady mučení a krutosti a aby lidé změnili své náboženství ze strachu. Dělal si starosti především s komunitami, které měly znalosti a dovednosti v oblasti umění a ruční výroby. Lidé v pozadí převlečení za historiky tvrdě pracovali na tom, aby hinduistickou historii vymazali.
Hinduismus zná vědu Božství sestupujícího na zem. Všechna hinduistická božstva žijí. JSOU NAŽIVU. FYZICKY. V hinduismu je chrám místem, kde Bůh žije. Hinduistické chrámy se proto ZÁKLADNĚ liší od jiných náboženských organizací. To je velmi důležitý bod, který mnohým uniká.
V jiných náboženstvích jsou jejich centry místem shromáždění věřících, oltářů pro uctívání nebo v některých náboženstvích památníky či monumenty vyobrazujícími legendární postavy a události. Pro hinduisty je to živé místo, kde přebývá BOŽSTVÍ. On nebo Ona je obyvatelem místa a je s ní/m zacházeno podle toho.
Například v Chidambaram je 3000 Dikshitarů (kněží), ale Puja se provádí pro 3001 lidí včetně Božstva. Božstvo je považováno za jednoho z 3001 kněží a za důvěrného člena lidské rodiny. Kdykoli se kupuje oblečení, kupuje se 3001 sad včetně sady pro samotného Pána. Proto mají všechny chrámy ložnici, kde spí Bůh. Máme pro něj i zubní kartáček a ústní vodu s mlékem z kardamomu a tak dále.
V celé historii existuje dostatek evidence o tom, jak božstvo jako živá osoba přímo reaguje na oddané.
Naše tradice není založená na knize jako abrahamské tradice. Každý chrám je živoucí tradicí živého Boha, který ctí a zachovává jednu Shaku z Védy, Jednu Agamu nebo jednu Upavedu nebo jednu Upagamu. Pokud ztratíte chrám, ztratíte celou tradici – celý duchovní ekosystém a konkrétní Shaka nebo Agama nebo Upaveda nebo Upagama jsou navždy ztraceny. Mnoho tradic bylo v hinduismu ztraceno, když byly chrámy zničeny. I když budeme obnovovat chrámy, ještě to neznamená, že je vždy možné obnovit stejný ekosystém.
Sarvajnapeeta, která je peetou, do které sestoupil Adi Shankara v Kašmíru, je dnes ztracena. Nejen, že chrám a klášterní komplex jsou ztraceny, ale ekosystém osvícení, který produkoval miliony Sarvajnů (vševědoucích) v každé generaci, je ztracen. Teprve poté, co jsme byli ve Swamijiho těsné blízkosti a zažívali jeho Sarvajnathwu, začali jsme věřit, že dokonce i Sarvajnathwa je možná. Protože nezůstal žádný jiný exemplář než Swamiji coby Sarvajna, který by mohl něco o něčem odhalit. Byla by to taková radost, kdyby Sarvajnas žili mezi námi a odhalovali nám veškeré poznání v různých oblastech. Nejenže jsme ztratili Sarvajnas, ale běžní hinduisté bylo vnuceno přesvědčení, že samotný systém nikdy neexistoval a je mýtem. Naši předkové pro něj tvrdě pracovali, ale od nás byl brutálně oderván, protože jsme sami nebyli dost brutální.
Bylo to jako partyzánští vojáci útočící na univerzitu. Byli jsme civilizací univerzit a jakákoli válečná příprava byla minimální a fungovala jako bezpečnostní stráž. Multani Marhi komplex Atal Akhády, jedné z nejstarších akhad neboli nejvyšších hinduistických organizací, byl v Multanu, nacházejícím se v dnešním Pákistánu. Město mělo jeden z největších kdy postavených chrámů pro Shivu, který byl známý svou architekturou a kde se božstvo vyrobené ze zlata vznášelo ve vzduchu pomocí elektromagnetické technologie železných kamínků a magnetizované mědi v božstvu, energetizované osvíceným mistrem. Ukazovalo úžasnou znalost hinduistické civilizace v oblasti metalurgie a magnetických polí. O tomto chrámu se hovoří v řecké literatuře a píše o něm čínský cestovatel Huen-Tsang. Po zničení chrámu a přilehlého území je nyní celý ekosystém pryč as ním i velká tradice Ganapathya z osvíceného ekosystému Atal Akhada, kterou vytvořil Pán Ganesha, a skvělá věda metalurgie a magnetismu založená na zvukových vibracích. Zničení každého chrámu není nic jiného než kulturní genocida lidí, jejich živé tradice a jejich ekosystémů osvícení – sampraday.
Mnoho Shaktipeetas bylo přítomno ve všech 56 Desas (zemích) – dnešní Bangladéš, Malajsie, Indie a tak dále. Mnoho z nich bylo dnes zničeno a znovu postaveno na jiných místech, aby se skryla destrukce. Bhabanipur Shaktipeeth, v dnešním Bangladéši, byl znám jako Tarapith a byl Shaktipeet, kam dopadlo “třetí oko” Shakti. Kolem tohoto místa se zformoval skvělý ekosystém osvícení. Nyní už tam není a všechny důkazy o něm byly zničeny, protože jsme o tu zemi přišli. Velikost ztracených pozemků je stejná jako počet Sampraday (učednických linií) ztracených v hinduismu.
Hinduističtí králové houževnatě ochraňovali naše chrámy. Ale když jim byla království odebrána, chrámy byly zničeny a s nimi i celý ekosystém osvícení. Ve všech zeměpisných oblastech, kde hinduismus ztratil politickou kontrolu, bylo jen otázkou času, než byly chrámy zničeny, lidé zabiti a ekosystém osvícení – celá sampradaya – zmizela.
A tento jev pokračuje až dodnes. Každý týden je jedna sampradaya hinduismu rozpuštěna. Stejně jako chrám Shani Shingnapur a nyní Sabarimala. Sampradaya za sampradayou jsme demontováni a rozkládáni.
Prohlášení jako “Sanatana Hindu Dharma je věčná”, byla použita anti-hinduistickými silami k tomu, aby hinduisty uspala. Hinduismus může být věčný, ale může vymizet z geografie. Hinduismus byl ještě nedávno státním náboženstvím 56 národů. Země, jako jsou Kandhahar (Afghánistán), Sindh (Pákistán), Barma, Kambodža, Malajsie, Kerala, Tamil Nadu, Kašmír, Bangladéš a Indonésie, které byly všechny ještě nedávno hinduistickými zeměmi, o něj nyní zcela přišly. Od slavných časů, kdy bylo 56 národů, 200 států, 17000 provincií a 10000 sampradhay, které se skládaly z 85% populace, jsme v roce 2017 dospěli k situaci, kdy neexistuje ani jediný stát, který praktikuje hinduismus jako státní náboženství a který by ochraňoval zájmy hinduistů. Méně než 15% obyvatel se dnes označuje za hinduisty a ještě méně jich hinduismus praktikuje.
Bez politické legitimity hinduismus pomalu zmizí z historie. Hinduisté se musí stát Kshatriyi (bojovníky a obránci) a musí s velkou naléhavou snahou podpořit hinduistickou dharmu. Musíme se shromáždit nebo zahyneme. Buď povstaneme a zachráníme Sanatana Hindu Dharmu, nebo budete vyprávět svým vnoučatům o nějakém náboženství nazývaném hinduismus, které nám toho tolik dalo, ale teď už je zaniklé.
Vstupem žen ve věku do 50 let do Sabarimaly, Ayyapa nic neztratil. On je Bůh. Hinduisté však ztratili něco velkého. Každý velký chrám je ekosystém vytvořený pro osvícení. Tím, že ženy ve věku do 50 let vstupují dovnitř, byl dnes zničen jeden z největších ekosystémů vytvořených pro osvícení.
Tyto ekosystémy byly zodpovědné za to, že bez jakékoli logiky vznikalo větší množství osvícených bytostí. Hinduismus nemá ani jednu organizaci. Nikdo neučí lidi, aby se stali Sanyasíny (mnichy). Přesto je největší počet Sanyasínů v hinduismu – více, než kolik kdy měla jakákoli náboženská organizace s kněžskými řády. Je to proto, že tyto ekosystémy neustále vytvářejí osvícení nad rámec logického výcviku. Mechanismus přenosu znalostí v hinduismu je jedinečný a za hranicí normálního vzdělávání a teologického školení.
Sám náš Swamiji šel pěšky do Sabarimaly třikrát ve věku od 8 do 15 let. A pak ještě jednou po zahájení svého veřejného života z Thiruchengode Adheenam. Obrázky ukazují malu a irumudi, které měl na sobě během jednoho z putování.
Jeden po druhém jsou ekosystémy vytvořené pro osvícení systematicky ničeny. Oh, hinduisté. Probuďte se! Probuďte dříve, než v Indii nezbyde už žádné z těchto skvělých míst.
Tyto duchovní ekosystémy byly vytvořeny pro osvícení za hranicí normálního přesvědčení a víry. Jejich účinky nejsou jako placebo účinky víry. Jsou to super-vědomé duchovní mechanismy založené tradicemi véd, agamy a tantry a měly by být zachovány podle těchto tradic, které je vytvořily a podle příkazů svatých písem v nich popsaných.
Ať už tyto chrámy založil kdokoli, jeho dědicové by měli ohledně nich mít veškerou rozhodující pravomoc. Jejich rodina, ať jde o guruparamparu (založená na iniciaci) nebo karuparamparu (založená na genetické linii), by měla mít výhradní pravomoc udržovat a provozovat tyto duchovní ekosystémy. Shivacharyové neboli nejvyšší kněží z karuparamparas (rodových linií), jako například v Chidambaram, by měli mít chrámy pod svou správou.
Podobně Adheenams se svou guruparamparou, jako je Madurai Adheenam, by si měla zachovat kontrolu a rozhodovací pravomoc bez zásahů kohokoli jiného. Jen díky finančním příspěvkům a výpomoci oddaných hinduistů sedí dnešní sekularističtí vládní supi na obrovském množství bohatství, které od nich ukořistili pro své sobecké cíle. A totéž bohatství využívají k útoku a zničení duchovních ekosystémů, které jej vytvořily.
Centry všech hinduistických království byly chrámy. Hinduistická království byly státy praktikující hinduistické náboženství. Ty všechny nyní shrábla sekulární vláda a hinduismus je zničen téměř do morku kostí. Ekosystém osvícení je extrémně poškozen, protože chrámy jsou vládou používány pouze jako zdroj příjmů, a ne pro udržení ekosystému osvícení. A když se my nebo někdo jiný pokusí řádně provozovat chrámy, abychom udrželi ekosystém osvícení živý, jsme napadeni, zneužíváni a ničeni anti-hinduistickými médii, policií, vládou a jejich ekosystémy.
Ó hinduisté! Obnovte své chrámy a odevzdejte je dědicům guruparampary a karuparampary, abyste zachovali tyto duchovní ekosystémy. V případě Sabarimaly by zcela jednoznačně měla být královská rodina Pandalam rozhodující autoritou a vlastníkem chrámu. To je jediné řešení, které ochrání tyto ekosystémy osvícení, bude produkovat stále více osvícených bytostí, bude oživovat hinduismus, zachrání lidstvo a udrží planetu Zemi naživu.
