Vražedný útok na Jeho Božskou Svatost začal 2.3.2010 v Tiruvannamalai Aadheenam (stát Tamil Nadu).
Jeho Božská Svatost a jeho tým mnichů byli pronásledováni skupinou vrahů z Tiruvannamalai. Tým s Jeho Božskou Svatostí Bhagawanem Sri Nithyanandou Paramashivam dorazil autem do ústředí své organizace v Bengaluru Aadheenam 3.3. ráno.
Ode dne svého založení bylo Benagurlu Addheenam centrem blaženosti a radosti, kde byla slyšet jen slova chvály desítek milionů šťastných přívrženců, jejichž životy se změnily. Ale v tento den bylo vše téměř v dezolátním stavu.
Okolo 11.50 v celém Adheenam vypukly panické telefonáty se zprávami místních sanyasínů (mnichů), že se k Aadheenam blíží dav vražedných útočníků. Během několika vteřin byla hlavní brána rozbitá a násilný dav vnikl dovnitř.
Za účelem uskutečnění své selektivní vyhlazovací strategie, odvysílali již předchozí den 2.3. ateističtí teroristé, vlastnící národní televizní kanály, padělané video. Bylo odvysíláno více než 24 hodin kontroverzního a nenávist podněcujícího obsahu na téměř všech národních televizních stanicích, což bylo impulzem pro seskupení nekontrolovatelného, rozběsněného a agresivního davu.
Nájemní vrazi se uvedli jako běžní lidé a vstoupili do Bengaluru
Aadheenam, aby zabili Jeho Božskou Svatost a aby celý atentát vypadal jako davové šílenství. Lynčující dav byl v Indii běžně používán politiky i mafií, aby zakryl nájemné vraždy.
Lidem u brány bylo z mluvy a chování davu během několika minut zcela jasné, že toto není dav náhodně seskupených vesničanů, ale vyškolený gang vrahů, kteří přišli zabít Jeho Božskou Svatost. Také bylo velmi podivné, že tento “spontánní dav” doprovázeli paparazzi reportéři vybavení technikou pro šíření nenávistných informací.
Atentátníci napadli sanyasíny (mnichy) u vstupní brány ocelovými řetězy a rozbitými láhvemi. Krvácející je tam zanechali a hlava nehlava se hnali dál. Profesionální ostraha utekla hned, jakmile spatřila dav. Chuligáni brzy zničili sloupovou zeď a rozbili skla strážních kabinek i všechny ostatní stavby patřící ke vchodu. Ostraha a hrst sanyasínů u hlavní brány byli zcela přemoženi. Útočníci přeskakovali a přelézali přes bránu i zdi do areálu Aadheenam.
Obrovský masakr a zločin se staly programem dne.
Mnoho deities (božstev) bylo polámáno, rozkopáno a jejich svátost zneuctěna. Bengaluru Aadheenam bylo podpáleno
Profesionální zabijáci vylidnili Aadheenam pomocí výbušnin a začali systematicky útočit na obytné domy v areálu, přičemž hledali konkrétně místo, kde sídlí Jeho Božská Svatost. V obavách o život Jeho Božské Svatosti ho pár místních obyvatel ukrylo do jedné z chatrčí, která byla centrálou na severní straně areálu, aby ho udrželi v bezpečí. Ale udělali to příliš pozdě, protože někteří ze zabijáků to viděli a hnali se k chýši, kde byl Swamiji ukrytý, s křikem, ze kterého tuhla krev v žilách a který měl informovat ostatní vrahy.
Děsivý a šokující vývoj událostí nastal, když útočníci obklopili chatrč, zvenčí zatarasili všechny východy, aby JBS nemohl utéct a do chatrče vhodili petrolejové bomby. Střechu chatrče pocákali petrolejem a zapálili ji … s jasným záměrem upálit Jeho Božskou Svatost zaživa.
Zevnitř se ozýval srdceryvný křik bezmocných aadheenavasis, šokovaných a ochromených žalem. Jeden ze sanyasínů (mnich), Sri Bhaktimaya Swami, vypráví, jak když se dozvěděl, že JBS je uvnitř zamčené chatrče a uvědomil si extrémní hrůzu situace, pokusil se otevřít zamčené dveře. Ale byl brutálně napaden útočníky a odhozen pryč.
Plakal a prosil útočníky, aby přestali, ale jeho srdceryvný nářek nebyl vyslyšen. Byl zničen, když viděl, že jeho guru a jeho bratři mniši jsou uvězněni a budou zaživa upáleni před jeho očima, a zkolaboval. Dokonce ani po deseti letech se z tohoto šokujícího traumatu nezotavil a nadále má živé noční můry z těchto okamžiků.
Ještě více nelidské, naprosto hanebné a neodpustitelné, bylo to, že kastovní teroristické televizní kanály vysílaly tato jatka živě na národních televizních kanálech a televizní reportéři neudělali nic, aby uhasili oheň a zabránili upálení Jeho Božské Svatosti.
Celá populace Indie sledovala, jak je pět lidských bytostí zaživa upalováno, a přesto jim bylo podsouváno, že jde o drobný davový útok a obvyklé dění. Reportéři téměř vzrušeně očekávali, že Jeho Svatost
zemřel, a že právě oni budou moci být prvními, kdo ohlásí tuto zprávu.
Ještě horší byla skutečnost, že policisté, kteří byli údajně vysláni k zastavení útoku, nebyli jen diváci, ale aktivně poskytovali ochranu vrahům a pomáhali jim v jejich pokusu.
Místní vláda, která byla řízena teroristickými skupinami kastovních diktátorů, již mnohokrát v minulosti prohlásila svůj záměr zlikvidovat Jeho Svatost, který nepatřil k jejich kastě. Tento útok rozhodně nemohl proběhnout bez implicitního souhlasu a spolupráce sil, které byly u moci.
Adheenavasíni, kteří se naivně snažili přivolat policii s žádostí o pomoc, byli brutálně skopáni jejich ocelovými botami a zbiti obušky.
Uvnitř hořící chýše bylo peklo nesnesitelného horka z hořících stěn a postelí. Hořící střecha se začala hroutit na ty, kteří ji podpálili. Sanyasíni uvnitř byli zoufalí, ve snaze zachránit Jeho Svatost, ale nemohli se ani přiblížit k hořícím dveřím, aby je vykopli. Když se všichni vzdali naděje, všimli si skleněného okénka na toaletě a rozbili jej. Jeho Svatost trval na tom, aby nejdříve utekli ostatní, ale poté, co první dvě osoby prošly oknem, zbylé dvě ho fyzicky donutili, aby se také nechal vystrčit oknem ven. Jakmile byl venku, první dva oddaní ho naložili do auta a úprkem odjížděli pryč skrze zadní bránu.
Je nesmírně skličující skutečností, že dva sanyasíni, kteří zůstali v budově, nebyli už nikdy spatřeni. Je stále záhadou, zda přežili a byli někam odvezeni policií, nebo zda podlehli požáru a jejich těla byla odstraněna, nebo jestli se jim podařilo uniknout stejným oknem.
Bezprostředně po skončení živého vysílání, když oheň ustoupil, policie ve velké skupině vstoupila na spáleniště chatrče, zřejmě ve snaze najít tělo Jeho Svatosti. Poté, co tak učinili, odstranili všechny důkazy o zločinu, aby chránili teroristy. Fotografie zobrazené v médiích jasně ukazují, že spáleniště neobsahuje nic jiného než pohovky, což indikuje důkladnou soudní sanaci místa za účelem skrytí důkazů. Je to téměř deset let, ale policie dosud nezanesla do spisů žádný případ pokusu o atentát, a to navzdory tomu, že se opakovaly.
Když nenašli tělo Jeho Svatosti v popelu chýše, policie podle očitých svědků prohlásila, že je černým mágem a že zmizel pomocí svých schopností černé magie. K bolesti komunity vysílaly a komentovaly televizní kanály včetně TV9, extrémně populárního národního kanálu,
tuto tragickou vraždu pomlouvačným, urážlivým a špinavým způsobem, prohlašujíc, že Jeho Božská Svatost se buď pomocí svých mystických sil vypařil do vzduchu, nebo shořel na prach.
O mnoho let později jsme se zeptali Swamijiho, jak se chránil před vražedným útokem a požárem. On odpověděl “já nevím”. A pak se svým obvyklým tajemným úsměvem dodal:
“Kalabhairava do mě vstoupil … a pak už nevím, co se dělo“.
Zdroj
Víc informací